Vítejte na webových stránkách Glaida
Jsou mezi námi lidé, kteří při narození dostali do vínku, že jim nestačí jen chodit nohama po zemi, ale chtějí zažívat pocity a pohledy ptáků z nebeských výšin na matičku zemi. Toto jsem asi dostal do vínku i já. Poprvé jsem letěl ve svých třech letech na letišti ve Vrchlabí a pamatuji do dnes, jak jsem seděl svému tátovi na klíně na zadním sedadle éra ČÁP,
který vlekal za sebou větroně na laně. Po přistání jsem se prý táty zeptal, jestli má ještě "prachy" a když se zeptal proč se ptám, tak jsme mu měl říci, že chci letět ještě jednou.
Moje cesta ke skutečnému létání začala právě tam, kde jsem poprvé zažil ty pocity letících ptáků a to v Aeroklubu Vrchlabí. Zde jsem absolvoval elementární výcvik na větroni
PIONÝR a po pilotních zkouškách a po odletěné "pětihodinovce" na tomto kluzáku jsem začal létat větroně ŠOHAJ 125 a 425. 
Po nějaké době jsem pro svoje nové zaměstnání, které bylo časově neuskutečnitelné s lítáním a životem na letišti jsem musel svoji leteckou činnost ukončit. Nalétal jsem celkem asi 130 hodin a mrzí mě to, že jen chybějící přelet mě chyběl k získání plachtařského odznaku "Stříbrné C" a pak jsem jen mohl vzpomínat na ty krásné chvíle strávené v kokpitu na Krkonošemi.
Jak šel čas dopředu, jakož i technické novinky v létajících aparátech a moje touha dostat se opět do vzduchu, absolvoval jsem kurz paraglidingu, 
pak získal pilotní průkaz "pilota MPG" /motorový paragliding/. Zkonstruoval a zhotovil jsem si motorovou trojkolku 
na motor "půltrabant". Bohužel výkon tohoto motoru na trojkolce byl nedostatečný a tak jsem postavil novovou trojkolku,
ale už s celým motorem "trabant". Tím jsem si znovu naplnil tohu být zase v "luftě". Doufám, že mi ještě nějaký čas vydrží prožívat ty "lítací pocity", protože biologický čas člověka neúprosně ukrajuje prožitou dobu na tomto světě a závidím těm, kteří moho ještě dlouhou lítaci dobu před sebou.
Bohužel ta doba o které píši v posledních třech řádcích nastala, všechno jednou skončí, tak skončila i moje kariéra pilota motorového paraglidingu a teď už budu jenom vzpomínat na doby minulé strávené v " luftu " nejdřívě s křídlama větroně a pak i s " hadrem nad hlavou a vrtulí za pr.elí ". Jak je vidět na spodním obrázku, dne 13. listopadu 2013 jsem se rozloučil s mojím výtvorem - trojkolkou a padákovým křídlem a tím skončila moje existence pilota. Abych ale " zbůchdarma nečučel po nebesích ", vrátil jsem se zpět k modelaření, tudíž do mého ranného dětství.
